Rád bych kvůli novým dárcům jel na Moravu i na Slovensko…
… říká Dan Malý, který žije díky dárci kostní dřeně
Chudenice jsou malé městečko v půvabném podhůří Šumavy. Ať z něj vyjdete na kteroukoli světovou stranu, čeká vás hezká procházka. A ty si Dan Malý se svou psí holkou Bettynkou užívá. V únoru 1999 a následujících měsících však měl doslova namále.
„Nejdřív jsem si myslel, že mám chřipku. Když jsem se ani po týdnu necítil dobře, byl jsem malátný, bolela mě hlava, nechal mě pan doktor ještě týden doma. Stupňovaly se mi teploty a antibiotika, která mi pak dali na po hotovosti, nezabírala,“ vzpomíná Dan. Jeho maminka Anna Durkáčová se při vzpomínce na tu dobu neubrání slzám. „Nejedl, krvácel, manžel ho prot odvezl na internu klatovské nemocnice, kde mu nabrali krev a moč a už si ho tam nechali,“ Rozloučili se s ním a za hodinu tam jeli zpátky, protože měl pro ně lékař po vyhodnocení laboratorních výsledků smutnou zprávu- Dan má akutní leukémii, jeho život je v ohrožení, musí okamžitě do plzeňské fakultní nemocnice na Hematoonkologické oddělení.
Dojetí neskrýval při našem setkání před pár lety ani maminčin manžel, Milan Durkáč: „Byla to pro mne hrozná zpráva. Měl jsem totiž mladší sestru, která ve čtyřech letech právě na leukémii umřela.“ Nečekali na sanitku a Dana do Plzně odvezli sami, aby ho psychicky podpořili. „MUDr. Michal Karas s námi dlouho seděl a trpělivě vysvětloval, že jsme přijeli sice v hodině dvanácté, ale šance na uzdravení je pořád 50 na 50,“ vzpomíná maminka a zdůrazňuje, jak byl Dan statečný, nepodlehl jakékoli beznaději, upnul se na to, že naděje existuje. „Povzbudili mě pacienti na oddělení, kteří mi říkali, že musím bojovat, tu nemoc porazit,“ vysvětluje Dan. A jistě pacienta posilovala i podpora celé rodiny, do které patří i o dva roky mladší sestra.
Měl velké štěstí, protože se pro něj rychle v jednom ze zahraničních registrů dárců kostní dřeně našel vhodný dárce a už 28. května, tři měsíce poté, co byla jeho nemoc potvrzena, podstoupil transplantaci. Pár dní poté už bylo jasné, že se dárcovy krvetvorné buňky ujaly. Pro maminku to byla o to víc dobrá zpráva, že její syn musel bojovat s poněkud nepříznivým osudem od narození. „Při klešťovém porodu došlo k poranění hlavičky, museli ho křísit.“
Dan Malý je však skutečně velký bojovník. Jeho zdravotní stav mu pracovat nedovoluje, žije v malé garsonce v chudenickém panelovém domě, kde bydlí i jeho rodiče. O to víc se upjal na pomoc Nadaci pro transplantace kostní dřeně. Fascinuje jej vývoj v posledních desetiletích, kdy se transplantace kostní dřeně v Plzni začaly provádět. „ Má nástěnku plnou výstřižků článků, sleduje všechny novinky, které se v této oblasti objeví,“ prozrazuje maminka.
A nejen to. Roznáší časopis Naděje, přednáší o dárcovství kostní dřeně mezi mládeží církve Adventistů sedmého dne, ke které tíhne jeho rodina. „Přednášel jsem v Klatovech, Plzni, domlouvám se Sokolovem. Řekl jsem si, že budu naše sbory objíždět po celé republice, chtěl bych se dostat i na Moravu, možná i na Slovensko,získávat nové dárce“ zdůrazňuje Dan, protože sám na sobě zažil, že dárcovství kostní dřeně zachraňuje životy.
