Jsem spokojený, říká Hynek Sladký
Všední dny Ing. Hynka Sladkého, MBA, jsou hodně plné. Jako starosta obce Kyšice na severním Plzeňsku má starostí až nad hlavu. Zvlášť teď, když se právě u Kyšic chystá výstavba největšího železničního tunelu v Čechách.
Neodpočívá ani o sobotách a nedělích. Bývalý aktivní hráč házené se jí stále věnuje, i když v jiných rolích. „V Kyšicích se hraje národní házená. Manželka trénuje mladší žačky, já je vozím na zápasy a také utkání pískám. Dělám reportážní fotografie ze zápasů handbalové extraligy, které hraje plzeňský Talent,“ říká. A mohl by se také pochlubit oceněním, které obdržel za svůj přínos bohaté spolupráci mezi Nadací pro transplantace kostní dřeně a Českým svazem házené. Do výčtu jeho činností bychom měli připsat i fotografování koncertů na plzeňské Lokomotivě. (Tato hala slouží kromě sportu i zábavě). A také ho můžete potkat, jak brázdí okolí svého domova na kole a nebo se věnuje vnoučkům.
Koncem léta roku 2011 mu ale moc dobře nebylo. Na Hematologicko-onkologickém oddělení FN Plzeň zjistili, že má chronickou leukémii. „Vysvětlili mi, že se stav bude rychle zhoršovat a pro vyléčení bude nezbytné provést transplantaci kostní dřeně,“ vzpomíná Hynek Sladký.
Takže když ten okamžik nastal, nebyl překvapený a s transplantací souhlasil. Možný vhodný dárce v Českém národním registru nalezen nebyl, proto nastalo pátrání v mezinárodních registrech. Povedlo se a na Hematologicko-onkologickém oddělení FN Plzeň stanovili termín transplantace. „Není to jednoduchá situace, zvlášť ten první moment, když vám to řeknou, ale byl jsem klidný. Naopak jsem musel uklidňovat rodinu, že to určitě dobře dopadne.“
Byla středa 30. listopadu 2011. Nastal Den D. „Připravili mě na transplantaci. Kolem poledne mi řekli, že se dřeň právě dává v Německu do letadla, takže jsem věděl, že budu mít německého dárce. V 18 hodin dorazila do nemocnice a o hodinu později mě napojili na přístroje a ze sáčku mi do žíly začaly kapat zdravé buňky... je to zvláštní pocit. Říkáte si těch 45 minut, co to zhruba trvá- tohle by mi mělo pomoci, ale neděje se vlastně nic!“
No samozřejmě se dělo. Hynek Sladký nerad vzpomíná, jak se zpočátku jeho tělo pralo s nevolností, teplotami, ale o to víc si s vděkem vybavuje okamžik, když mu 17. prosince prozradili, že se objevily nové zdravé buňky a transplantace tedy byla úspěšná. Jeho zdravotní stav se natolik rychle zlepšoval, že dva dny před vánocemi lékaři rozhodli, že Štědrý večer může se svými blízkými oslavit v domácím prostředí. „To byl pro všechny největší dárek.“
V dalších týdnech jezdil každý týden na kontroly a samozřejmě se cítil slabý. „Když jsem ušel 200 metrů, to bylo nějaké vítězství! V květnu-červnu už jsem se však až na nějaké výjimky cítil dobře. Proto jsem se začal ptát, kdy bych mohl jít do práce. Nastoupil jsem prvního září 2012.“
Ze začátku mu moc do skoku nebylo, sil nebylo dost, ale přibývaly. Radoval se z vnoučka, kterého má syn, pak z toho, který se narodil dceři, přidával si další a další aktivity. Věnuje se širokému spektru zájmů, které jsme vypočítali na začátku. Má díky tomu, že se vítězně popral s jinak nevyléčitelnou nemocí, hezký život. „Díky mně neznámému německému dárci. Jsem spokojený,“ usmívá se Hynek Sladký.
